Zeptáte-li se hobojisty na "zlatý věk" jeho nástroje, patrně vás odkáže do první poloviny 18. století. Právě v této době bylo napsáno nepřeberné množství literatury pro hoboj - sólové a triové sonáty, koncerty, kantáty… Bez hoboje se neobešla řádná dvorní kapela. Pod mnohými těmito skladbami najdeme jedno ze tří velkých jmen pozdního baroka: Antonio Vivaldi (věnoval hoboji na dvě desítky sólových koncertů!), J. S. Bach a jeho přítel G. Ph. Telemann, považovaný za jednoho z nejproduktivnějších skladatelů všech dob. Ač ze stejného období, představují díla těchto autorů tři velice odlišné světy. Čím jsou si podobné, to je jejich virtuosita a s tím spojené značné nároky na sólistu. Vilém Veverka si pro tento vysněný projekt vedle klasicistního souboru Ensemble 18+ a hudební duší spřízněné cembalistky Barbary Marie Willi přizval jako hosta svého bývalého učitele a kolegu hobojistu Berlínské filharmonie Dominika Wollenwebera. Veverka i touto další nahrávkou stvrzuje své nezadatelné místo mezi předními evropskými hobojisty. Vilém Veverka posouvá hranice interpretace barokní hudby.