Po kvartetním Janáčkovi a vavříny ověnčeném Dvořákovi (Gramophone Award 2011 "Recording of the Year") nyní Pavel Haas Quartet vložil všechny své síly do služeb hudby Bedřicha Smetany. Jakkoli je jeho komorní tvorba velmi skromná, každé z těch děl je bez nadsázky jedním ze základních kamenů české komorní hudby - osobní, často se silnou autobiografickou výpovědí. Oba kvartety napsal v závěru života, postižen hluchotou. První kvartet "Z mého života" je programní: "Chtěl jsem totiž si vyobrazit v tónech běh svého života. Skladba jest takřka jen soukromá, a proto úmyslně psána pro 4 nástroje, které jakožto v přátelském úzkém kruhu mají o tom hovořiti mezi sebou, co mne tak významně hněte." Kvartet č. 2 jakoby už patřil do 20. století - mj. nekonvenčností kompozičního řešení, jež u Smetanových současníků budila rozpaky. Smetana je pro Pavel Haas Quartet volbou zřejmou a jasnou - žádný dramaturgický objev. Objevné může být "pouze" pojetí. Soubor nehledá odlišnost vnějšími prostředky, nesází na extrémy; jejich jinakost spočívá v úsilí proniknout k samému jádru díla a ve strhující plnosti. Jak tedy vyzní nadčasový Smetana ve století jednadvacátém? Působivou odpověď najdete na této nahrávce. "Z mého života" - Smetana klasický, niterný a nadčasový, jak jej slyší Pavel Haas Quartet.