Pětice hudebníků, kteří nahráli toto album se zná již od nahrávání dvojalba Divergencie, legendární skupiny Collegium Musicum. To se psal rok 1981 a Moyzesovci jsou mezi hosty ještě uvedeni jako Sláčikové kvarteto Vojtěcha Magyara. Krátce na to přijali jméno zakladatele moderní slovenské hudby, pod kterým vystupují dodnes. Přítel je ten, koho nemusíte vidět několik měsíců a když se potkáte, pokračujete v načatém rozhovoru. A to je také příběh nasledujúce tohoto CD. Moyzesovci se v roce 2003 rozhodli udělat na půdě Slovenské filharmonie koncert s Mariánem jako svým hostem a zahrát přesně to stejné jako kdysi na Divergencii - suitu P.F. (1982, 1983...). Už tři tečky v původním názvu naznačovaly, že nejde o uzavřené dílo. Původní vokální party Pavola Hammela přearanžoval mladý hudebník Marek Spusta pro obsazení klavírního kvinteta. Skladba složená z devíti částí dostala název Vánoční suita a její uvedení skončilo obrovským úspěchem. Návrat ke klasice Varga potvrdil i albem Sólo in Concert a pak vznikl nápad nahrát celé album s Moyzesovci. Album se skládá ze třech částí. První tvoří Vánoční suita, druhou úpravy písniček z celé Vargovy tvorby od debutového Zvoňte zvonky (1969) až poSolo in Concert (2003) a na konci zazní ještě Antifona pro sólové violoncello a klavír. Nejvýraznější změnou je proměna zvukového čaroděje na ukázněného interpreta, rovnocenného partnera týmu, hrajícího jeho vlastní skladby. Varga používá především tradiční klavír, syntezátorem si pomáhá jen minimálně, tam, kde je to opravdu potřeba. Mezi staronovými devíti skladbami jsou 4, které zazněli na albu Zelená pošta (1972), píseň Možno je z alba Zvoňte zvonky (1969) a Trnová královna vyšla na albu Cyrano z předměstí. Závěrečná Antifona, šesti minutový duet s krátkým citátem ze Symfonie č.7 Sergeje Prokofjeva je nejnovější kompozicí Mariána Vargy.