Znovu objevená magie lidových písní a rituálů ve skladbách tří Mistrů 20. století. Janáček a o generaci mladší Bartók a Stravinskij tvoří významnou trojici skladatelů 20. století, kteří byli výrazně ovlivněni lidovou hudbou a integrovali ji do svého hudebního myšlení. Janáček a Bartók se lidovou písní intenzivně zabývali i teoreticky a prováděli terénní sběr, Stravinskému pak učarovaly především lidové rituály. Jeho Svatba ve čtyřech tanečních scénách na ruské lidové texty zobrazuje vesnické svatební obyčeje. Její premiéru zažila Paříž roku 1923 v provedení Ďagilevova souboru v choreografii Nižinské, a to až ve čtvrté verzi skladatelovy instrumentace. Také dětská Říkadla, která jednasedmdesátiletý Janáček psal v těsné návaznosti na operu Věc Makropulos, uspokojila skladatele až ve druhé instrumentaci, v níž okouzlení tvorbou Stravinského nelze přeslechnout. Bartók ve svých Dedinských scénách pro ženské hlasy s komorním orchestrem vychází přímo z lidových písní, které sám posbíral v okolí slovenského Zvolena. A také Bartók se tu zřejmě vyrovnává se silnou Stravinského inspirací. Výzvy, kterou tato tři díla představují pro interprety, se chopil Pražský filharmonický sbor s Lukášem Vasilkem, který už mnohokrát prokázal své výjimečné kvality i zvláštní cit pro díla inspirovaná lidovou hudbou. Album navazuje na vysoce oceňovanou nahrávku Kantát Bohuslava Martinů (Gramophone Editor's Choice, nominace na BBC Music Magazine Award).