Dmitrij Šostakovič - Smyčcový kvartet č. 2 A dur op. 68 (1944). Smyčcový kvartet č. 7 fis moll op. 108 (1960). Smyčcový kvartet č. 8 c moll op. 110 (1960) /// Pavel Haas Quartet: Veronika Jarůšková - 1. housle, Marek Zwiebel - 2. housle, Jiří Kabát - viola, Peter Jarůšek - violoncello /// Šostakovič - to je výzva, se kterou se každé kvarteto dříve či později musí popasovat. V případě Pavel Haas Quartet se však zdá, že je to jejich vlastní země. Jejich nespoutaná, impulsivní, místy frenetická energie, smysl pro extrémní kontrasty, schopnost gradace z dechberoucí jemnosti a něhy po symfonickou dramatičnost, to vše jsou prostředky Šostakovičovi a jeho hudbě bytostně vlastní. Druhý kvartet (1944), byť komponovaný v bezpečném zázemí, odráží bolest, nejistotu a rozervanost života uprostřed války (jímavý Recitativ houslí Veroniky Jarůškové ve 2. větě!). Kvartety č. 7 a 8 vznikly v roce 1960 a oba jsou velmi niternou zpovědí. Sedmý, nejkratší z celého cyklu, věnoval Šostakovič památce své první ženy. Osmý pak autor patrně zamýšlel jako svůj vlastní epitaf, v době, kdy se nacházel na tenké hraně mezi životem a smrtí. Autobiografický charakter díla je zřejmý i z úvodního čtyřtónového motivu (D-Es-C-H), autorova hudebního podpisu, který se ve skladbě stále vrací. PHQ překračují propast času i bariéru osobní fyzické existence a vstupují do samého středu Šostakovičovy hudby, v plné škále emocí a s bezprostředností, jako by to byla hudba jejich nejvlastnější. Pavel Haas Quartet a (vpravdě) jejich Šostakovič. Konečně!